Jak jsem vytvářela lněné krekry

Hodně lidí, kteří přestali jíst pečivo, nějakou dobu řešilo, čím ho nahradit. Ani já jsem nebyla výjimka. Přece k životu potřebujeme něco, na co si můžeme plácnout něco jiného a ono nás to zasytí! No, nepotřebujeme. Ale ono to chvíli trvá, než to člověku dojde. Přece jen zvyk je železná košile a tenhle zvyk má hluboké kořeny.

Každopádně při svém pátrání po náhradě pečiva jsem narazila na lněné krekry. Je to alternativa - pekelně drahá, chutná a návyková. Jsou tak dobré, že by byl téměř hřích si na ně něco patlat :) Je skoro až s podivem, že jejich výroba vyjde poměrně levně a není na ní nic složitého.

A abych ušetřila svoji peněženku dalšího ničivého nájezdu, odhodlala jsem se zkusit je vyrobit v domácích podmínkách. Říkat o nich, že jsou raw by nebylo fér, moje sušička na tak nízké teploty nejspíš nesuší. Nikde ve specifikaci ani na internetu jsem žádné číslo nenašla.

Pro svůj první pokus jsem zvolila cibulovou variantu. Prostě proto, že jsou moje nejoblíbenější. Příště budou bramborákové :) Původně bylo v plánu si je nechat čistě pro sebe, čekala jsem, že se budou sušit déle, nakonec to ale vyšlo tak, že jsem je mohla servírovat na akci, co jsem náhodou ten den pořádala. Myslím, že sklidily úspěch!

Ingredience:
100g lněného semínka
1 větší červená cibule
1 menší bílá cibule
sůl
pepř
bazalka
špetka mletého chilli

Semínko jsem dala přes noc namočit do vody. Diky tomu pustí "sliz", který pak slouží jako pojidlo. K přípravě by měly být semínka příjemně vlhká, ale neměly by plavat.
Pro zjednodušení práce a zintenzivnění chutě cibule jsem ji rozmixovala v mixéru. K hotové směsi se pak nepřibližujte moc blízko, mě to málem zabilo.
Každopádně nějakým způsobem přeneste lněné semínko a cibuli do jedné nádoby a promíchejte. Poměr cibule a semínek nechám na vás, jen je důležité, aby hmota držela při sobě.
Směs si okořeňte dle vlastní chuti, já jsem použila výše zmíněné.

Po té rozprostřete pečící papír a tvarujte na něj ploché placičky libovolné velikosti a tvaru. Doporučila bych ovšem spíš menší. Já jsem potom vzala nůžky, jednotlivé krekry jsem obstřihla na takto improvizovaných táccích jsem je umístila do sušičky.

Sušila jsem přibližně 4h a během sušení jsem čas od času prohodila jednotlivá patra a tak hned, jak to šlo, jsem z krekrů odstranila pečíčí papír, aby se sušily rychleji. Bylo to ale až po pár hodinách, rozhodně v druhé půlce.

Pokud nemáte sušičku, můžete je sušit v troubě na co nejnižší teplotu nebo venku na sluníčku. Ani s jednou variantou nemám zkušenost, ale sušení na slunci chci časem u něčeho vyzkoušet. Pak dám vědět :)

Opět se omlouvám za absenci fotek, úplně jsem zapomněla a pak už byly pryč :) Příště nafotím celý postup přípravy, fakt! :)

Takhle nějak podobně vypadal výsledek. Půjčeno odsud.

Snídaně pro dnešní den - banánový mléčný koktejl

Nebojte, nebudu sem dávat svoji každodenní snídani, jen když budu zkoušet něco nového, nebo se mi to výborně podaří :)

Zvykla jsem si snídat jednoduše - buď si dám nějaké tropické ovoce (meloun, mango), nebo si umixuji smoothie (má tohle zhovadilé slovo nějaký český ekvivalent?), případně mléčný nápoj. Kaši z máčené pohanky jsem taky jednou zkoušela, ale můj žaludek se vyjádřil negativně, od té doby jsem si netroufla pokus opakovat :)

No ale k věci. Postup je tak trapně jednoduchý, že se skoro stydím ho popisovat :) Tak jako bonus přidám návod na výrobu mandlového mléka.

Použila jsem:
2 zralé banány
150ml mandlového mléka
javorový sirup na oslazení
pár kapek vanilkového extraktu

Mandlové mléko si můžete koupit, ale není těžké ho vyrobit doma. Stačí přes noc namočit mandle a ráno je umixovat v té vodě, ve které se máčely. Já je mixuji tak 5-10min, během toho dělám jiné nesouvisející věci, tak jak to vyjde.
Po umixování přecedíme mléko přes husté sítko nebo nějaké pláténko.
Doporučovaný poměr je na 100g mandlí 800ml vody. Mléko vám pár dní vydrží v lednici. Říká se max. 3 dny, pak už to chuťově není ono.
Mandle můžete použít loupané či neloupané a pevné částí mandlí nemusíme vyhazovat. Dají se usušit a máte z nich parádní mandlovou "mouku", nebo se dají použít do různých raw dezertů jako zahušťovadlo.

Fotka nebude, protože když jsem si na ni vzpomněla, už jsem měla půlku v sobě. A beztak všichni víte, jak asi banánový koktejl vypadá :)

Co s čím kombinovat...

To je věčná otázka všech lidí, co o raw nějakým způsobem zavadili. Protože když kombinujete správně, vyhnete se takovým těm nepříjemnostem jako zažívací potíže, nadýmání, větry... a to se jistě vyplatí.

Při jednom ze svých prokrastinačních tažení po youtube jsem na kanále Fullyraw Kristiny objevila tento motivační obrázek. Přijde mi vcelku samopopisný. Co se jím řídím, je požitek z jídla zase o kus radostnější.

Jak a proč?

Někteří už tento příběh (celý nebo jeho části) slyšeli, pro ty, které to zajímá, je tento příspěvek :)

Říká se, že člověku se každých 7 let mění chutě. Nevím, co je na tom pravdy, ale vysvětlovalo by to, co se mi děje. Začalo to na podzim 2013. Byla jsem nadšená do pečení chleba, milovala jsem farmářské mléčné výrobky a kvalitní uzeniny. Nejdřív mi přestaly chutnat ty uzeniny. Pak následovalo pšeničné pečivo. To ničemu nevadilo, přešla jsem na žitné. Ale za pár měsíců mi nechutnalo už ani to. A mléčné výrobky tu vlnu zakončily letos na jaře. Snad.

Byla jsem z toho samozřejmě nešťastná, protože se zásadním způsobem zúžil rozsah jídel, která jsem byla ochotná pozřít. Tedy tenkrát se mi to tak jevilo. Žertovala jsem, ze mi snad zbývá už jen ovoce a zelenina. Ty jsem do té doby dost flákala.

Pak přišla kamarádka s nějakou živou stravou a nadšeně se do ní vrhla. Já jsem se asi měsíc plácala v tom svém "nemám co jíst, protože mi nic nechutná" a pozorovala jsem ji. A pak mi došlo, že tohle může být ono. Že není pravda, že mi *nic* nezbývá - naopak je přede mnou pestrá paleta jídel, které jsem prostě jen doteď přes všechno to pečivo a uzeniny neznala.

Nejde jen o ovoce a zeleninu různé chuti a původu, patří sem i luštěniny, různá semínka, ať už mletá, klíčená, nebo pouze na pár hodin namočená, bylinky, nespočet druhů oříšků. Je toho tolik, že vlastně zpětně ani moc nechápu, co jsem vlastně doteď jedla :)

Někdy v dubnu 2014 jsem si řekla, že do toho prostě půjdu. Je jaro, příroda začíná ožívat, nabízet nám své plody, bude to super dobrodružství zkusit se až do podzimu živit převážně syrovou stravou. Ochutnám a zažiju něco nového a třeba dám základ svému novému jídelníčku, ujasním si, co ano a co ne, jaký poměr vařené a nevařené stravy mi vyhovuje. A kdo ví, jak to na ten podzim nakonec dopadne :) Jako skeptik a spíš rozumově založený člověk jsem na to vážně zvědavá.

Vitariánství má nějaká svá pravidla a přesvědčení, mám je "nastudované", sleduju dění v komunitě, ale nechávám si od toho všeho spíš odstup. Hledám zajímavé recepty, tipy a triky, prostě inspiraci. Popravdě jsem daleka toho nazývat se vitariánem nebo "raw foodistou", nepřipadám si, že bych do některé z těch škatulek zapadala. Vařená jídla mám ráda a klidně si něco lehčího párkrát týdně dám. Jediné, k čemu momentálně nemám vůbec chuť se vracet, je to pečivo a mléčné výrobky.

Tenhle blog zakládám jako svůj deník, uložiště užitečných informací a místo, kam ukládat tu hromadu nových podnětů, o které se chci podělit. A ne každého zajímají moje výkřiky na facebooku. Pro ty, koho zajímají, je tu tohle místo :)